Vitoša - informace o pohoří

Vitoša - informace o pohoří

Vitoša je nejvýše položené středisko v Bulharsku. Leží 1 800 metrů nad mořem, je také poměrně blízko Sofii. Vitoša je navštěvována nejen v zimě lyžaři, ale i v létě turisty. Počasí je tu hodně proměnlivé, proto doporučujeme se dobře připravit.

Vitoša se zvedá jako mohutný horský masív asi 10 km jihozápadně od středu Sofie, jejíž předměstí je také východištěm do pohoří. Pod jejími svahy je sofijská kotlina. V pohoří je 10 vrcholů vyšších než 2 tisíce metrů. Vrcholová část má podobu náhorní planiny, která je rozčleněna na severní, centrální, východní a severozápadní hřeben. Vitoša je národním parkem. Je ideální pro pěší turistiku a lyžařské sporty.

Není jiné evropské hlavní město, které by mělo takříkajíc za humny hory, šplhající do výšky více než dvou tisíc metrů. Ve dnech pracovního klidu dosahuje počet návštěvníků Vitoši přes 100 tisíc lidí. V létě je sem vábí svěžest lesů a poměrný chlad, v zimě bohatství sněhu a velebný klid. Přístup k horám usnadňuje panoramatická okružní silnice na úpatí pohoří, jakož i četné turistické cesty a stezky, jež pohoří protínají ve vzdálenosti 400 - 800 metrů od sebe. Tyto cesty vedou k 23 turistickým chatám a základnám, k 5 hotelům a 7 restauracím, k několika pavilónům s občerstvením a prodejem potravin, 4 stanovištím horské služby, ke stanicím pěti lanovek, z nichž dvě jsou kabinkové, jakož i k četným vlekům.

Vitoša leží v bezprostřední blízkosti Sofie, pouhých 22 km od centra. Zde se pořádají lyžařské závody. Sjezdovky na Vitoše se nacházejí ve výšce od 1 650 do 2 290 m n. m., jejich délka se pohybuje od 350 m do 4 km, převýšení dosahuje až 560 metrů. Sníh do 1,5 m.

V západní části Bulharska v bezprostřední blízkosti hlavního města Sofie se nachází pohoří Vitoša. Horní část pohoří má alpský ráz. Je zde deset vrcholů vyšších než 2 000 m a 18 vrcholů vyšších než 1 500 m nad hladinou moře. Nejvyšším vrcholem Vitoši je 2 290 m vysoký Čeren vrach (Černý vrch).

Lyžování na hoře Vitosha

Hora Vitosha je jedno z nejvhodnějších míst pro lyžování v Evropě. Sjezdovky jsou od Sofie vzdálené asi jen 22 km – můžete se zde tedy jenom zastavit a podívat se, jaké zde panuje počasí. Podle toho se lehko zařídíte, a když tak můžete vyrazit do Sofie. (Pamatujte si: Může se stát, že v horách je jasno a slunečno, zatímco město může být pod oparem mlhy.) Ačkoliv je hora Vitosha nejvyšším lyžařským střediskem v Bulharsku, před polovinou prosince zde většinou není dostatek sněhu, nicméně naopak sezóna může trvat až do konce dubna.

Z 29 km vysokohorských tratí (nejdelší je pětikilometrová) si můžete vybrat od lehkých po velmi obtížné. Začínají totiž tak vysoko, jako je hora Cherni Vrâh (2 290 m), která je většinou vždycky zamlžená. Běžkování je ideální po patnáctikilometrových tratích, ale snowbording zde není dobrý, jelikož svahy jsou příliš skalnaté. Stejně jako vlek Simeonovo a sedačková lanovka Dragalevtsi, je tu hrstka i jiných vleků. Pokud jich budete chtít využívat, zaplatíte si za ně asi 20 leva denně.

Zatímco lanovky jsou levné, je to určitá nevýhoda. Hora Vitosha je totiž předvídatelně o víkendech neuvěřitelně přecpaná. Nedostatek finančních prostředků se projevuje v tom, že svahy nejsou vždy dobře ošetřeny a množství a kvalita pronajímaných lyžařských zařízení není vysoká, poněvadž mnoho místních si vyrábí své vlastní pohony. Obchod s pronajímanými věcmi u vleku Simeonovo a v lyžařském centru Aleko si účtují přibližně 55 lv za celkovou výbavu na jeden den. Lyžařská škola v Aleko je sice malá, ale má dobrou pověst. Vyučující tvoří výhradně Bulhaři, avšak ovládají více jazyků.

V nižších polohách do výše 1 200 m má Vitoša mírné klima, v polohách pak chladnější. Nejvíce srážek spadne v okolí vrchů Čeren vrach a Reznjovete. Sněhová pokrývka se tu drží kolem 200 dnů. Po mnohá staletí byly svahy Vitoši pokryty pralesem, který se tu udržel až do sedmnáctého století. V průběhu 17., 18. a 19. století však byla většina lesů pokácena: dřeva bylo zapotřebí k pálení dřevěného uhlí a k výrobě kovů. Železo a zlato zde dobývali již Římané a před nimi Trákové.

Bulharští milovníci přírody si již před půl stoletím uvědomovali významnou úlohu Vitoši jako plic hlavního města. Roku 1934 bylo celé pohoří o výměře 12 100 ha vyhlášeno za národní park. Skoncovalo se s kácením lesů a ničením vzácných horských květů, trav a rostlin. Fauna i flóra Vitoši je chráněna zákonem.

Rezervace Bistriško branište

Více než polovinu rozlohy národního parku tvoří rezervace. Jedna z nich, Bistriško branište, leží v nadmořské výšce od 1 450 do 2 280 metrů a má rozlohu 1 137 ha. Větší část její plochy zaujímají vzácné jehličnaté stromy, zbytek pak alpské trávní zóny a morény, tzv. kamenné řeky, které jsou vzácným přírodním útvarem. Někteří geologové v kamenných řekách spatřují ledovcové morény.

Většina vědců však s tímto názorem nesouhlasí. Podle jejich hypotézy vznikly tyto syenitové balvany v důsledku eroze a větrání. Jedinečné ekosystémy a genetický fond rezervace Bistriško branište jsou dobře známé a ceněné i v zahraničí. Proto bylo Bistriško brnište v roce 1977 vyhlášeno za rezervaci v rámci programu UNESCO Člověk a biosféra (MAB). Rašeliništní rezervace, ležící ve výši 1 750 - 1 850 m, je obrovská terasa, která se rozprostírá na sever od Černého vrchu. Ve výši 1 200 m je známý Bojanský vodopád, vysoký 43 m.