Epidaurus - rodiště Apollonova syna

Epidaurus je jedním z nejkrásnějších archeologických nalezišť nejen na Peloponésu, ale v celém Řecku. Nachází nedaleko Korintského průplavu a své návštěvníky láká především zdejší dochované starověké divadlo. Na obnově dalších částí lokality se neustále pracuje.

Epidaurus je znám především jako rodiště Apollonova syna Asklepia, nejslavnějšího léčitele starověku, jehož kult je zde doložen od 6. století před Kristem. Asklepios čerpal vědomosti od kentaura Chairóna, který ho údajně naučil i to, jak vrátit zesnulým život. Jeho svatyně byla proslavena v celém středomoří jako největší léčitelské centrum své doby. Nemocní sem přicházeli strávit noc, bůh jim měl totiž ve snu vyjevit způsob léčby. Zázemí pro poutníky mělo na 160 ložnic. V rozsáhlém areálu svatyně se nacházely i léčivé prameny. Asklepios nakonec sám zahynul úderem blesku, který na něj seslal Zeus v obavě, že získal příliš velkou moc.

Během 3. a 4. století před Kristem prošel celý komplex rozšířením a byl přestavěn. Následovalo období velkého rozvoje a prosperity, Epidaurus přečkal drancování Římany i piráty. Velký rozkvět pokračoval až do 5. století našeho letopočtu, ale již pod patronací křesťanské církve. Veliký ekonomický přínos Asklepiovy svatyně umožnil Epidauru vystavět mnoho nákladných a krásných budov.

Nedaleko svatyně bylo ve 4. století před Kristem postaveno i divadlo, které se pyšnilo výtečnými akustickými vlastnostmi. Herci tak dokázali všechny pobavit i bez mikrofonů a jakékoliv techniky. Divadlo vzniklo podle návrhu Polykleita mladšího, mělo klasickou řeckou stavbu kruhové výseče s výhledem do okolní krajiny, která byla nedílnou součástí řeckého divadelnictví. V 55 řadách sedadel se pohodlně usadilo až 14 tisíc diváků. Jeviště měřilo v průměru 20 metrů. Nechce se ani věřit, že trosky této jedinečné stavby se podařilo objevit až na konci 19. století, chvíli na to se začalo s odkrývacími pracemi. 

Roku 1954 bylo divadlo znovu uvedeno do provozu, prvních 34 řad sedadel se podařilo dochovat, jsou tedy původní. Je také jedním z mála řeckých divadel, kde se dochovala tradiční kruhová scéna – většina divadel byla totiž Římany přestavěna na ovály. Diváci se ze svých míst i dnes mohou pokochat pohledem na prostranství starověkého Epidauru a hory v dálce. V současné době bývá divadlo často využíváno během Athénského letního divadelního festivalu. Pokud se vám naskytla možnost zde shlédnout nějaké představení, tak určitě neváhejte, je to jedinečný zážitek. 

Epidaurus však není jen divadlo, nachází se zde mnoho dalších významných staveb. Stojí zde například chrám zasvěcený bohu Asklepiovi. Uvnitř něj byla nalezena socha boha vyrobená ze zlata a slonoviny. Z chrámu se zatím podařilo odkrýt jen malou část, jen čas tedy ukáže, co všechno se v něm ještě skrývá. Archeologické práce pokračují v oblasti neustále. 

Epidaurus byl domovem pro lékaře, kterým se lidé svěřovali se svými zdravotními potížemi. V místním muzeum jsou proto k vidění nejrůznější lékařské nástroje, které se v té době používaly. Mnohé z nich vypadají opravdu hrůzostrašně. Kromě nástrojů můžete v muzeu obdivovat i další zajímavé artefakty nalezené v okolí, jako jsou vázy a sochy, nebo záznamy o léčebných kúrách, které se tu praktikovaly.

V oblasti byly nalezeny také pozůstatky elegantního hotelu, lázní a tělocvičny, což dokazuje, že fyzické cvičení bylo už v minulosti důležitou součástí léčebných postupů. Řekové zastávali přesvědčení, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch. 

V Epidauru se nacházelo kromě divadla ještě jedno dílo, které postavil architekt Polykleitos a tím byl kruhový „tholos“. Jeho využití ale dodnes není známé, funkci, kterou zastával, se nepodařilo rozluštit. Údajně v něm sídlili posvátní hadi, kteří byli využíváni pro obřady, které se zde konávaly. Další verzí je, že tholos sloužil pro šokovou terapii, jež se aplikovala pro léčbu mentálně nemocných. Severozápadně od tholosu jsou patrné pozůstatky stadia z 5. století před Kristem. I nyní je možné v těchto ruinách rozeznat sedadla a dokonce i startovní a cílové mety. Na stadiu se každé čtyři roky pořádaly oslavy na počest Asklépia.