Fotocestopis - ostrov Handa

1.4.2026 / Jiří Paťava

Ostrov Handa patří k nejcennějším přírodním rezervacím Skotska. Útesy plné mořských ptáků, kolonie papuchalků, divoká krajina a nezapomenutelné výhledy z něj dělají ráj pro milovníky přírody i fotografy.

Ostrov Handa, ležící na severozápadním pobřeží Skotska, je známý jako hnízdiště mořských ptáků a přírodní rezervace. Proto se stal jedním z hlavních cílů našeho putování po Skotsku.

Jako zapálený fotograf fauny i flóry jsem si nemohl nechat ujít možnost návštěvy vyhlášené přírodní rezervace, ostrova Handy. Největším lákadlem pro mě byl samozřejmě Papuchalk bělobradý, nádherný mořský papoušek, jehož fotky jsem obdivoval na fotkách fotografů - cestovatelů a doufal jsem, že si nějakého svým canonem také ulovím.

4.7. 2009
Je sedm hodin ráno a my vyrážíme na severozápadní pobřeží.


Cesta k vesničce Tarbet, ze které se máme dostat na ostrov Handa, vede typickou Skotskou krajinou, uzounká silnice je lemována jezery a kopci, nádherné scenérie nás nutí k častým zastávkám na focení.


Před devátou hodinou konečně vidíme mezi kopci moře, jsme téměř u cíle.


O okolí Tarbetského přístavu se starají živé sekačky, ostatně jako téměř všude na severu Skotska. Parkujeme na malém parkovišti a vydáváme se zjistit, jak se dostaneme na ostrov.


V malé dřevěné budce u mola kupujeme za 14 liber dvě zpáteční jízdenky na ostrov a společně s partou důchodců čekáme na člun.


Přesně v půl desáté, vybaveni záchrannýni vestami, nastupujeme do plechového člunu a plavíme se k nedalekému ostrovu.


Na ostrově nás vítá správce ostrova a nečekaně také písčitá pláž.


V kamenné boudě u pláže nás správce seznamuje s ostrovem. Dozvídáme se, že přírodní rezervaci spravuje organizace Scotish Wildlife Trust, jejíž hlavním cílem je zachování rozmanité skotské přírody v původním stavu. Těšit se prý můžeme nejen na papuchalky, ale také na chaluhy, buřňáky, alky, kormorány a mořské racky. Celkem hnízdí na ostrově až 200 000 ptáků. Za pár drobných si kupujeme mapku ostrova s atlasem a popisem zdejší fauny a flóry a vyrážíme na průzkum. Poslední loď odjíždí z ostrova v půl páté ...


Posilněni tatrankou s připraveným foťákem i dalekohledem se vydáváme do nitra ostrova.


Povrch ostrova tvoří především tráva a mokřady, okružní cesta je tvořena střídavě dřevěným a přírodním hliněným chodníkem.


Po chvíli kolem nás začíná kroužit párek Chaluh velkých. Dávají nám najevo, že se nacházíme na jejich území, pravděpodobně mají někde poblíž hnízdo. Pokračujeme tedy po stezce dál na sever, k místu, které mě láká nejvíce, k Zálivu papuchalků (Puffin Bay).


Až 120 metrů vysoké útesy ostrova vypadají impozantně, rozhlížím se a nedočkavě vyhlížím svůj cíl cesty, papachalky.


Útes je papuchalků (a nejen papuchalků) opravdu plný, po počátečním nadšení přichází ale první problém, nejbližší papuchalk se nachází asi 15 metrů pode mnou, z této vzdálenosti vytouženou fotku neudělám.


Čekáme na místě ještě asi půl hodiny, výsledek je však pořád stejný, k nám se žádný z papuchalků neodváží a my za nimi dolů také nemůžeme. Zklámání z toho, že nemám vytoužený záběr, tedy krásnou detailní fotografii papuchalka se snažím zmírnit tím, že jsem je alespoň viděl, a vydávám se po cestě podél útesů dál.


Cestu lemují zajímavé skalní útvary, při představě pádu ze stometrové výšky však jdeme raději spořádeně po vyznačené cestě.


Na dalším útesu ale zpozorním, u okraje útesu sedí fotograf a jeho výbava dává tušit, že se jedná o profesionála. Zdravíme a sedáme si do trávy kousek od něj.


Čekáme, co se bude dít, a čas si krátíme pozorováním alek a alkounů na protější skále. Ve chvíli, kdy slyším uchu lahodící rachot sériového snímání fotoaparátu vedle sedícího fotografa, je mi jasné, že se něco děje.


Kousek ode mě, na okraji útesu,  z trávy vystrkuje hlavu papuchalk! V mžiku mám zaostřeno a také sériově rachotím.


Zanedlouho se objevil opodál další, s úlovkem rybek pochodoval k mláděti. Papuchalci se na poobřeží objevují pouze v době hnízdění, samice snáší jedno vejce, na kterém potom střídavě se samcem sedí. Papuchalk hnízdní v až metr dlouhých norách, které si vyhrabává nad útesem. Je to vyníkající rybář, dokáže se potopit až do šedesátimetrové hloubky. Průměrně dorůstá třiceticentimetrové délky a má spoustu přirozených nepřátel, mezi které patří i člověk. Např. na Faerských ostrovech je papuchalk považován za národní pochoutku.


Úkol je splněn, mám vyfoceného papuchalka a tak se spokojený kochám strmými útesy při cestě zpět ke člunu.


Za ideálních světelných podmínek by byl ostrov rájem pro fotografy. Na kamenném ostrůvku pak dalekohledem pozorujeme skupinku tří lachtanů. 


Kousek od nás na sebe vysokým pískáním upozorňuje Ústřičník velký.


Rychle se však dáváme na ústup poté, co nám druhý z páru ústřičníků děsinou rychlostí profrčel kolem hlavy. Zastrašování má tento zajímavý opeřenec s dlouhým zobákem dovedené k dokonalosti. Obrovskou rychlostí se rozletí přímo proti vetřelci a v poslední chvíli, kdy už máte pocit, že do vás musí narazit a zabodnout se do vás jako šipka do terče, uhne prudce stranou. To vše s náležitým zvukovým doprovodem. Na mě tato strategie funguje výborně a kvapem se klidím do bezpečí.


Svižným krokem po dřevěném chodníčku míříme zpět k písčité pláži, kterou tušíme v blízké zátoce.


Cesta se však sklání od pobřeží a my vidíme, že nás čeká ještě pěkný kus cesty.


Jsme v cíli a čekání na člun si krátíme pozorováním potěru v mělké vodě.


Člun přijíždí včas a my se loučíme s ostrovem Handa a těšíme se na pořádnou večeři.