Makthar - archeologický šperk Tuniska
Makthar patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám Tuniska. Na místě někdejšího numidského a později římského města se dochovaly působivé chrámy, lázně, triumfální oblouky i raně křesťanské památky, které připomínají více než dva tisíce let dlouhou historii tohoto regionu.
V oblasti středního Tuniska se mezi stepmi a vysočinou jedné z nejrozlehlejších zemědělských oblastí v zemi rozkládá městečko Makthar. Pyšní se nádhernými římskými památkami, které patří k jedněm z nejvýznamnějších v zemi. Makthar je tak považován za archeologický šperk Tuniska.
Ve 2. století před Kristem patřilo město Makthar Numidům, po nichž zde dodnes zůstalo zachováno mnoho památek. Vybudovali zde například pevnost, aby měli dohled nad místními obchodními cestami. Jakmile však v roce 146 před Kristem padlo Kartágo, přišlo do města mnoho punských uprchlíků. Makthar totiž tehdy ležel v těsné blízkosti hranic římské provincie Africa. K tomuto území byla v roce 46 př. n. l. přičleněna ještě další provincie s názvem Africa Nova. Punské a římské obyvatelstvo zde vedle sebe dokázalo v klidu žít bez větších obtíží.
Romanizace byla poměrně zdlouhavá, trvala přibližně 200 let. Dochované náhrobní stély a obětiště svědčí o tom, jak velký účinek měla punská architektura. Za vlády císaře Trajána, tedy ve 2. století po Kristu, město získalo nezávislost a za panování Marka Aurelia se stalo kolonií. Obyvatelé tehdy získali římské občanství a také stejná práva jako rodilí Římané. Toto období výrazně přispělo k rozvoji města, které se zanedlouho stalo dokonce nejbohatším v regionu. Nad okolními vesnicemi tak měl Mathar značný vliv. Během byzantské éry bylo město opevněno, ale ani to ho nezachránilo od zničení. Invaze Hilálovců v 11. století srovnala Makthar se zemí.
Tuto starověkou lokalitu objevil v roce 1887 francouzský kapitán Bordier. Posléze založil nové město Makthar, které dnes shlíží na starou část na opačné straně doliny. V Maktharu si dnes můžete prohlédnout řadu římských, byzantských a křesťanských památek, což z něj dělá jednu z hlavních archeologických pamětihodností Tuniska. Nachází se zde nejzachovalejší římské horké lázně v Africe, říká se jim "Velké jižní termální lázně". Při příjezdu do města vás nejdříve upoutá vítězný oblouk Baal El Aïn, který byl v dávných dobách jednou z hlavních městských bran.
Další dominantou je Trajánův oblouk pocházející z roku 116 po Kristu. Byl vztyčen na počest toho, že město získalo status municipia. Za obloukem se nachází rozvaliny baziliky s baptisteriem lemovaným čtyřmi sloupy. Je zde umístěn hrob vandalského krále Hildegunse z 5. století. Jižně od Hildegunsovy baziliky najdete ruiny Velkých lázní z 2. století. V Severních lázních si můžete prohlédnout půvabné podlahové mozaiky. V sousedství punského fóra se nachází instituce zvaná Schola Juvenus datovaná do roku 88 po Kristu. Právě zde se děti zámožných obyvatel učily, jak se stát dobrými římskými občany. Ve Velkých lázních je umístěno několik numidských hrobů.
V malém místním muzeu je k vidění sbírka náhrobních stél pocházejících z 1. – 3. století před Kristem. Některé stély jsou vyzdobeny punskými nápisy a symboly, jako jsou například holubice, srpky měsíce, hrozny, pávi nebo ryby. Římská epocha je reprezentována sochami a architektonickými fragmenty. Zástupci byzantského období jsou bronzy, lampy na olivový olej a několik podlahových mozaik ze 4. století.
Hned za muzeem jsou roztroušeny pozůstatky chrámu upraveného na baziliku. K amfiteátru ústí dlážděná římská silnice. Za vidění stojí také Bakchův chrám, i když se z něj dochovala jen krypta. Při prohlídce archeologického naleziště narazíte ještě na chrám egyptské bohyně Hathor a na Venušin chrám, za kterým se rozprostírá římské fórum dlážděné bílým mramorem. Pozornost si zaslouží také punské mauzoleum z 1. století po Kristu, jež bylo ve 4. století přeměněno na kostel.